Založit si eseróčko nebo zůstat živnostníkem? Tuto otázku si kladou jak začínající podnikatelé, tak businessem ostřílení mazáci. A právě proto jsme si pro vás připravili sérii článků, ve kterých se zaměříme na základní rozdíly mezi oběma variantami podnikání. Dnes se budeme věnovat základním rozdílům mezi zdaněním příjmů fyzických a právnických osob a odvodům na sociálním a zdravotním pojištěním.

Nejprve si představme Otu a Emila, dva nadšence, kteří se rozhodli postavit se na vlastní nohy a začít podnikat. Ota si zařídil živnostenské oprávnění a vydal se na dráhu živnostníka – osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Emil si zvolil jinou cestou a založil si společnost s ručením omezeným, známou jako eseróčko.

Který z podnikatelů si vybral výhodnější variantu pro své podnikání z 

hlediska daní a odvodů na sociální a zdravotní pojištění?

Osoba samostatně výdělečně činná – živnostník Ota – podniká jako fyzická osoba, a proto musí ze svých příjmů platit daň z příjmů fyzických osob, která je 15 %. Společnost s ručením omezeným, kterou si založil Emil, patří mezi právnické osoby, a proto je zisk společnosti zdaňován daní z příjmů právnických osob, která je 19 %.

Rozdíl není pouze v dani a daňové sazbě, ale hlavně v základu, který se zdaňuje. Živnostníci daní rozdíl mezi svými příjmy a výdaji, kdežto společnosti musí zdanit rozdíl mezi výnosy a náklady. (Více o rozdílu mezi příjmy a výnosy a výdaji a náklady najdete na našem webu). 

V našich ilustrativních příkladech budeme pro zjednodušení předpokládat, že celkové roční příjmy/výnosy obou našich podnikatelů jsou 1 milion korun a výdaje/daňově uznatelné náklady jsou 500 tisíc korun. Slevy a daňové zvýhodnění zatím nebudeme brát v úvahu (ale nebojte se, nepřijde o ně ).

Živnostník Ota na dani zaplatí 75 tisíc korun. Podnikatel Emil zaplatí 95 tisíc korun. Na první pohled je jasné, že podnikat jako živnostník je výhodnější. Proč tedy tolik povyku kolem výběru vhodné formy podnikání? OSVČ je výhodnější.

Bohužel vás musíme zklamat. Opravdu jde jen o první pohled a tak jednoduché to nebude. Zákon o daních z příjmů má přes 270 stránek a věřte, že se naši zákonodárci při vymýšlení některých pravidel opravdu vyřádili. Než se ale pustíme do konkrétních rozdílů ve zdanění fyzických a právnických osob, podívejme se na sociální a zdravotní pojištění, které se v České republice platí povinně a ukrajuje nám poměrně velkou část z našeho výdělku.

 

Sociální a zdravotní pojištění

Osoba samostatně výdělečně činná – živnostník Ota – musí na sociálním pojištění zaplatit 29,2 % z vyměřovacího základu a na zdravotním pojištění 13,5 %. Vyměřovací základ je zjednodušeně řečeno polovina základu daně.  

V případě společnosti s ručením omezeným – Emilova eseróčka – je situace o něco komplikovanější. Emil se musí rozhodnout, zda bude ve své společnosti vystupovat jako společník bez zaměstnaneckého poměru, jako zaměstnanec nebo zvolí kombinaci obou možností.

Vycházejme z toho, že je Emil zaměstnancem ve svém eseróčku s měsíční hrubou mzdou 15 000 korun. Povinností každého zaměstnance i jeho zaměstnavatele je přispívat na zdravotní a sociální pojištění. Každý zaměstnavatel za svého zaměstnance odvádí 25 % na sociálním pojištění a 9 % na zdravotním pojištění. Zaměstnanec pak musí zaplatit dalších 6,5 % na sociálním pojištění a 4,5 % na zdravotním pojištění. Protože je Emil zaměstnancem ve své vlastní společnosti, vystupuje jak v roli zaměstnance, tak v roli zaměstnavatele, a proto musí zaplatit jak část pojistného připadající na zaměstnance, tak část pojistného připadající na zaměstnavatele.

Zapomenout nesmíme ani na daně. Všichni zaměstnanci musí ze svého příjmu zaplatit daň z příjmů fyzických osob, která je – jak už víme, 15 %. Nepočítá se však z hrubé mzdy stejně jako sociální a zdravotní pojištění, ale z takzvané superhrubé mzdy. Superhrubá mzda je hrubá mzda navýšená o sociální a zdravotní pojištění, které za každého zaměstnance platí právě jeho zaměstnavatel.

V případě zdanění pro nás byl favoritem Ota a jeho živnost, stačí ale přidat sociální a zdravotní pojištění a situace se nám začíná komplikovat. Emilovo eseróčko se vrací do hry.  

Celkový roční příjem

A jak nám celou situaci okoření celkový roční příjem? Kolik si vlastně Ota a Emil vydělá?

Otův roční příjem je v našem příkladu 318 tisíc korun. S těmito penězi si Ota může naložit dle svého uvážení – koupit si nové auto nebo odjet na luxusní dovolenou.

Emilův roční příjem je 185 tisíc korun. Zbylých 405 tisíc korun představuje zisk společnosti. A tady pozor! Tento zisk není na rozdíl od 185 tisíc korun Emila, ale jeho společnosti. Emil si nemůže těchto 405 tisíc korun vzít a použít je na nákup dovolené a nového rodinného auta. Pokud bude chtít Emil vytvořený zisk ze společnosti odčerpat a použít ho pro své soukromé potřeby, musí si nejprve vyplatit podíl na zisku. A světe div se. Podíly na zisku jsou v České republice také zdaňovány. Tentokrát srážkovou daní, která je 15 %. Pokud se tedy Emil rozhodne vyplatit si podíl na zisku ve výši 405 tisíc korun, musí nejprve do státní pokladny odvést dalších 60 tisíc korun.

A toto je pouze jeden pohled na věc a celou problematiku rozhodování mezi eseróčkem a živnostníkem. Rozdíly a z nich plynoucí výhody a nevýhody pro obě formy podnikání jsou nejen z hlediska zdanění a odvodů, ale také z hlediska právního nebo administrativního.

Našim cílem tak nebylo dát vám jednoznačnou odpověď na to, zda je výhodnější podnikat jako živnostník – OSVČ, nebo si založit společnost – Eseróčko, protože to ani není možné. Konečné rozhodnutí se vždy odvíjí od individuálních podmínek a podnikatelovi nátury, ale naučit vás základní rozdíly mezi zdaněním fyzických a právnických osob.


Daňové přiznání si můžete zpracovat i sami v jednoduché, intuitivní kalkulačce na www.onlinepriznani.cz.